ATLAS ZVÍŘAT

Délka těla dosahuje s ocasem 180 – 220 cm, z čehož na ocas připadá 80 - 100 cm. Dospělý irbis může vážit 30 – 70 kilogramů, samci jsou mohutnější než samice.

Od ostatních velkých koček se liší mnoha znaky. Nápadné jsou dlouhé zadní končetiny, uzpůsobené ke skákání a velmi dlouhý ocas. Typická je široce stavěná lebka s klenutým čelem. Prostorná nosní dutina je přizpůsobením k vysokohorským podmínkám a pomáhá mu ohřívat vdechovaný studený vzduch. Zbarvení srsti je světlé, žlutošedé až světle okrově šedomodré. Kresba je černá tvořená okrouhlými plnými skvrnami a prázdnými rozetami. Srst je velmi dlouhá, v zimě dosahuje délky až 6 cm, v létě do 4 cm, osrstěné jsou i tlapy.

V poměrně chudých horských podmínkách mají jeho teritoria rozlohu až několik set km2, někdy se uvádí i více než 1000 km2. Obývá hory ve výškách 2000-4000 m n.m., v zimě sestupuje i mnohem níže, kdežto v létě není neobvyklé jej zastihnou až v 6000 m n.m. Je známý svými akrobatickými skoky, kterým se nemůže rovnat žádná jiná velká kočka. Dokáže překonat kolmé skalní stěny jen po několika výčnělcích. O jeho chování v přírodě není příliš mnoho informací. Na lov se vydává především v noci. Ve dne se ukrývá v křovinách, skalních rozsedlinách nebo jeskyních. Kořist uchvacuje ze zálohy, kde na ni číhá na příhodném místě nebo se k ní blíží plížením a v konečné fázi ji napadne dlouhým skokem. Loví převážně horské kozy a ovce, tahry, kozorožce, kabary, sviště, větší ptáky, divoká prasata a menší druhy savců. V nouzi se spokojí i s hlodavci nebo napadá domácí zvířata. Člověka napadne jen ve výjimečných případech, kdy se cítí ohrožený. Jinak se mu raději vyhne a případy lidožroutů nejsou známé. Svá teritoria označuje především močí. K páření dochází v jarních měsících, samice je březí 90 – 103 dnů. Nejčastěji rodí v dubnu až červnu 2 – 3 mláďata, jen výjimečně jich může být až 5.

Obývá vysoké hory Střední Asie, najdeme jej v Himálajích, Pamíru, Altaji a Ťan-Šanu. Žije tedy od břehů Bajkalu až po Mongolsko, Nepál a Tibet.